Kliknutím na tlačítko níže potvrzujete, že je Vám více jak 18 let.

Otevřený archiv v Moravské bance vín aneb tři hodiny degustačního blaha

02. 05. 2016 |

Zajímavý článek od Petry Hačecké


Občas se poštěstí fakt dobrá degustace. Třeba jako přechutnávání archivu v Moravské bance vín. Jak by řekl klasik, “To vám byla krása!” Průměrně tak dvacet let stará moravská vína, sem tam cizina. Hlavně to bylo o obou Ryzlincích, sem tam Rulandské, Sauvignon nebo Tramín, z červených všehochuť.

Degustace celkem 24 vín prokládaná parádními historkami Stanislava Šidy třeba o tom, proč Čechy dlouho nikdo nechtěl v Bordeaux na En Primeur, o brněnských investicích do vína nebo jak se vítá Miloš Michlovský v Moldávii. Většinou jsme chutnali pár posledních neprodejných nebo investičních kousků. Investice do tuzemských láhví jsem obecně nebrala nikdy nijak vážně, ale dost jsem v průběhu degu zalitovala, že mi v roce 1999 někdo neporadil, že mám rozbít prasátko (resp. asi tak 50 prasátek) a nakoupit si nějaké Vlášáky z Pálavy do zásoby. Holt žhavějším zbožím pro mě tehdy byly kazety Kelly Family.

Ale teď už něco k vínům. Statisticky se mi z 24 chutnaných (3 mladíci, 21 starších) moc líbilo 17 vín, z těch 17 mne tak 10 nadchlo. Občas se cítím blbě, když 90% vín hodnotím v rozmezí 80 – 86 bodů, ale prostě podvědomě čekám, že přijde ještě něco lepšího. Ne vždycky to bývá, ale tentokrát jsem se dočkala a uvědomila si, kdy má ta "devadesátka" smysl. Níže to máte černé na bílém. A červená budou příště.

Znovín Znojmo, Ryzlink vlašský, obec Hnízdo, ročník 1995, suché. Intenzivní, nádherně vanilkovo-medová a bylinková vůně, chuť potřebovala trochu času, ale následně ukázala pěknou strukturu a přímočarý projev do propolisu, medových ořechů, sušených květů a pomerančové kůry. Pro velkou část osazenstva nejlepší Vlašák večera, mně tam trochu chyběla energie, takže “jen” 91 bodů.

Přehlídka slastných Vlašáků pokračovala s Milošem Michlovským, tentokrát nalahvováno v řadě Mucha/ Soaré, ročník 1998, trať Purmice, obec Perná. Projevem ve vůni i v chuti typický nazrálý Vlašák (páč už je ze mě odborník na staré Vlašáky J) s pevným projevem medu, propolisu, minerality, bylinek a květů. Lehce nasládlý, ale zároveň s pěknou kyselinou, mineralitou, dobře srovnaný a překvapivě svěží, charakterově se ale nevyrovná předchozímu. 89 bodů.

Stejná řada, stejný ročník, stejný autor, ale tentokráte Sauvignon, obec Přítluky, trať Na Knížecí. Už chvíli mám neodbytný pocit, že všechny ty nerezové a osvěžující Sauvignony jsou jen do naha svlečená odrůda, která toho umí mnohem víc. Nechte ji pěkně dozrát, spočinout pár let v sudu, klidně udělejte kupáž více ročníků a dostanete třeba takovou parádu jako my. Slunečná barva s nádhernými zlatými odlesky. Projevem intenzivní, ale už pozbylo typickou Sauvignovou aromatiku, zůstal jemný ovocný projev s tóny sladšího karamelu a vanilky. Strukturovaný dlouhý konec s lehkými oxi tóny, které jsou tady jasné plus. 91 bodů.

A přichází hvězda večera, je to zlatavý Ryzlink Vlašský, Vinařství Tanzberg, jejich první ročník 1999, trať Pod Svatým Kopečkem (to byl myslím ještě jeden Kopeček J). Hlavní poznámka k vínu - “dojme k slzám”, projevem krásně energické, mladé, klame věkěm. Má to vše – charakter, strukturu, mineralitu, kyselinu, svěžest, intenzitu s tóny karamelu, štrůdlu, medu, květů a hlavně – narozdíl od některých dalších bych tohle ještě uložila s klidem zrát na dalších pět až sedm let. 95 bodů. Dala bych i víc, ale po cca dvou hodinách po otevření mi přišlo trochu disharmonické. Ještě to ale rozhodně neukázalo poslední kapku!

Nádherný byl i Tramín z Mikrosvínu, ročník 2001, trať Zimní Vrch, obec Dolní Dunajovice, zatříděn jako VZH. Tehdy to prý Zděnek Peřina starší s tímhle vínem od Svazu vinařů trochu schytal. Suchý Tramín s 14% alkoholu vyvolal bouřlivé diskuse. A dneska? Maximálně bouřlivý chuťový zážitek. Majestátní silné víno s olejovitou viskózní strukturou, chuťově někde na pomezí likéru, medu a růžového oleje. 90 bodů.

A nějaký ten cukřík taky neuškodí, že. Třeba mešní Muškát Ottonel z Arcibiskupských sklepů Kroměříž, ročník 1994, původ hroznů Slovácko, sladké, kolem 100 g zbytkového cukru v době lahvování. Barva tmavá alá ořechovice, alkoholové, hřejivé, sušené a kompotové meruňky, likérový projev s oříšky, kouřem a medem. Velká paráda, která nenudí a nelepí. 93 bodů.


S cukříkem jsme končili u Rulandského šedého od klasika Oldřicha Drápala, ročník 2009, tady jsme byli na skoro dvojnásobném množství cukru, alkohol 9%. Na jednu skleničku a doplnění energie výtečné. Tohle fakt vlije slunce do žil. Nevím proč jsem neobodovala, když mi tolik chutnalo ale opět by to bylo vysoko.

A to je k bílým dojímavých zázrakům pro dnešek vše. Stalo se vám taky někdy, že vás víno svým projevem a charakterem dohánělo až k slzám? Chlapáky prý podle Telegraphu nejvíc dojímá Burgundsko. Schválně, zkuste vylovit ze svého (nebo cizího) sklepa nějaký ten Vlašák ze sklonku minulého tisíciletí. A ti otrlejší to v případě stále suchých slzných kanálků můžou rozjet i s Kelly Family. A nezapomeňme zarchivovat nějaké ty 2015, třeba to bude další tekuté zlato.



A pod čarou ještě pár více či méně bílých vín, co se hodně líbily, ale nějak prostě neovládly ten večer.

Vinařství Pod Hradem, Sauvignon, ročník 2014. Netypický až skoro botrytický a intenzivní, pěkně vyzrálý Sauvignon. Důstojně otevíral večer a příjemně na daný ročník překvapil. Od vinařství musím ještě něco zkusit.

Velký otazník mám stale u Rulandského šedého z Templářských sklepů Čejkovice, sklizeno v roce 2002, pak 3 roky zrálo v láhvi, následně doplněno čerstvějším ročníkem 2005 a uloženo do keramiky. Ještě jsem snad nepila víno, které by tak zábavně balancovalo na hraně. A to nejen na hraně oxidativních tónů, ale hlavně jemné myšinky, vystrkující čumáček pod krásně ořechovo-medovým závěrem. Já bych tuhle jantarovou polosladkou kombinaci ořechů, medu, těsta a strouhaných jablek/ štrůdlu mohla pít, ale je to fakt maximálně individuální víno.

Michlovský, Rulandské bílé, ročník 1997, obec Němčičky, kabinetní. Rulanda v dobré kondici, nádherná typická vůně pro RB s chlebovinkou, pomerančem a vanilkou, chuťově ale trochu prázdné, zůstává mu ještě kyselinka a svěžest, ale už toho asi o moc vice nepředvede.

Znovín Znojmo, Rulandské šedé, ročník 2003, trať Šobes, polosladké, lahvováno s 44 gramů zbytkového cukru. Za jiných okolností bych byla nadšená, ale v téhle konkurenci se do top výběru neumístilo, dost sladké a trochu núďo. Jestě bych dala k ledu, resp. zpět do archívu.


Pozn: Fotky jsou buď z autorčina labilního ale jinak chytrého telefonu nebo ze stránek Moravské banky vín, autorka: Anna Pecková
Autorka článku Petra Hačecká